Stacionární udírna
r. 2022 Po zhruba 10 letech mi dosloužila přenosná udírna, kterou jsem stavěl svépomocí ( píšu o ní v rubrice Přenosná udírna ) . Takže nastalo rozhodování co dál, zda starou opravit, nebo postavit novou. Protože se vše mění, změnila se trochu i naše zahrada a objevil se kousek místa, kde by se dala nová udírna postavit "na pevno". Při rozhodování zda stavět stacionární byl na stole i fakt, že jsem prodělal operaci páteře a stěhování přenosné udírny z garáže před barák a zpět bylo pro mě čím dál problematičtější. Rozhodnutí teda bylo celkem rychlé, bude udírna "na pevno". Protože udírna bude stát nedaleko sousedova baráku, zašel jsem ještě před stavbou za sousedem a zeptal se ho, zda mu nebude případně kouř vadit. Přece jen větru dešti neporučíš a zákony schválnosti fungují na 100%, tak když začnu jednou za čas udit, vítr se obrátí a půjde mu k oknu... Soused je kamarád a neměl s tím nejmenší problém, zvlášť když jsem mu slíbil, že mu taky něco přeudím, když už teda budu mít rozpálenou udírnu :-) . Tak na jaře 2022 jsem začal spřádat plány a vymýšlet co a jak. Protože jsem měl přes 10 let udírnu s topeništěm dole, která pro moje uzení byla optimální ( udím horkým kouřem ), tak jsem se rozhod pro stejný systém. Aby udírna vizuálně zapadla do zahrady vedle malé chatky, tak jsem se rozhod pro zděný spodek z lícových červených cihel a vrch s dřevěnou udící komorou. Stavba začala železobetonovým základem vysokým cca 15 cm. Po vytvrdnutí betonu jsem začal stavět topeniště. Venkovní cihly jsou jak jsem psal výše z lícovaných Klinkerek, vnitřek topeniště je z šamotových cihel a šamotových desek. V topeništi je litinový rošt a pod ním popelník. Dvířka topeniště jsou dvoukřídlá, litinová. Nad topeništěm je strop z šamotových desek a vzadu průduch do horní části, kde je plech s prostředním čtvercovým výřezem, nad výřezem je už jen okápavací plech a samotná udící komora. Ta je dřevěná, dvojitá, zateplená. Venkovní desky jsou z palubek 19 mm, vnitřní 14 mm, izolace Isover 5 cm. Venkovní rozměry udírny jsou 75 x 75 cm, vnitřek cca 60 x 60 cm. Výška i s komínkem je přes 2 m, cca 2,30 m. Komínek je bez klapy. Protože jsem novou udírnu opět stavěl svépomocí, šlo to pomaleji, stavěl jsem ji od června do podzimu. Kromě spárování cihel bylo v září vše hotovo. Tak přišel první zátop a zkouška oddolnosti :-), kde jsem ji roztopil na hodinu až na 125 C. Všecko bylo v nejlepším pořádku, nic nehořelo, tak jsem pak stáhl teplotu na cca 80 C a držel další tři hodiny. Zkouška dopadla super, bez nejmenšího problému. Udírna má dobrý tah a oproti staré přenosné lépe drží teplotu, tzn že teplota tak rychle nekolísá. Trošku déle se udírna nahřívá, ale není to nic hrozného, do půl hoďky je vyhřátá. První uzení bylo 17 kilo klobás, nějaká žebra + salám pro souseda :-), a jak asi tušíte, dopadlo to výborně. Pokud můžu porovnat obě stavby, tak udírna "na pevno" je z hlediska držení teploty lepší, no zas když ji jednou někam postavíte, tak už s ní nehnete... Pro mě osobně je teď výhodnější stacionární, a to hlavně kvůli problémům se zády při přenášení přenosné udírny.